neděle 27. listopadu 2016

GLOSA: Český slavík 2016 aneb „Gott mit uns“…

Každý rok část české populace s větším či menším napětím sleduje, kdo se jak umístí v hudební soutěži Český slavík Mattoni. Někteří soutěž sledují proto, že se jí účastní jejich oblíbený interpret (nebo tam alespoň vystupuje), jiní si tím pouze krátí dlouhou chvíli, protože v televizi nic lepšího není a takto pozdě večer nemají náladu na jakoukoliv náročnější činnost, a pak jsou tu také ti, kteří jen chtějí vědět, jak moc velká fraška to bude tentokrát.


Moc velké vzrušení tato anketa už nějakou dobu nenabízí, protože většinou se na nějaké ze tří nejvyšších příček v patřičné kategorii umístí ti interpreti, které všichni obyvatelé ČR už velmi dobře znají. Možná i proto se čas od času objeví nějaká zcela nová kategorie, kde mají šance i hudebníci, jenž by v jiné kategorii šanci neměli. Nelze ale říct, že by byla nouze o překvapení – ta se jen odehrávají tam, kde by to člověk nečekal, a způsobem, jakým si to snad ani lidé, kteří mají v hlavách mozky a disponují ušima, nezaslouží. Ale hezky postupně.

Podle hesla „dámy mají přednost“ byly nejprve vyhlášeny nejlepší zpěvačky. Třetí skončila Ewa Farna, druhá Lucie Vondráčková, která objektivně nepatří zrovna k těm nejlepším zpěvačkám české hudební scény, a jako první se umístila Lucie Bílá. To by vážně nikdo nečekal. Ale budiž – nové tváře se zde diváci opět nedočkali, ale to ještě není tak zlé. Vlastně je to snad jediná z těch tří hlavních kategorií, která dopadla alespoň relativně uspokojivě, byť už i tohle je ve své opakovanosti celkem fraška.
Překvapení se ale konala v případě kategorií „skupina roku“ a „zpěvák roku“, i když taky jen částečně, protože už minulý rok k nám uprchlická krize přinesla nový fenomén v podobě vzestupu popularity skupiny Ortel. To asi místo té některými lidmi slibované „islámské revoluce“, jež se alespoň zatím nekonala. Tento rok se v obou výše zmíněných kategoriích umístili na druhé příčce, čímž si jejich frontman oproti minulému roku dokonce o příčku polepšil, ačkoliv by člověk čekal, že po té loňské migrační vlně, se už lidé uklidní. Jenže se z nějakého nepochopitelného důvodu neuklidnili a „milý Tomášek Ortel“ (frontman kapely) měl tedy opět dvakrát možnost si před českým národem postěžovat – nejprve na to, jak je vlastně nikdo nebere, a podruhé na to, že není národ sjednocený. Bylo by skvělé, kdyby si konečně uvědomil, že i on na tom má lví (či snad spíš „slavičí“) podíl. Jenže ona za to asi zas může ta zatracená kavárna, že je národ rozdělen – kdyby se věci měly podle „Ortelovic Tomáška“, byli bychom všichni sjednoceni tím „správným vlasteneckým způsobem“, nebyli by tu žádní muslimové nebo Romové a jiná „havěť“, české ženy by si braly jen české muže a rodily se jim jen „čisté“ české děti a Ortel by byli zbožňovaní všemi občany ČR včetně intelektuálů (těch, co by jejich posluchači dřív neoběsili společně s premiérem Sobotkou). Ale jinak se v obou kategoriích žádná překvapení nekonala – nejpopulárnější kapelou byli opět Kabáti, na třetím místě se ve stejné kategorii tentokrát umístili Chinaski, zpěvákem roku byl opět „božský Kája“ a na třetím místě se za Karlem Gottem a Tomášem Ortelem umístil Michal David. Takže opět vesměs stejná fraška s jedním nepříjemným překvapením v podobě umístění skupiny, jejíž hudba i texty jsou, jako by je napsal žák páté třídy, a jejímž frontmanem je (někdejší?) neonacista bez talentu. Přitom minimálně v kategorii „zpěvák roku“ mohla nastat příjemná změna, protože se mezi šest nejlepších zpěváků dostal i frontman švédské skupiny Sabaton, Joakim Brodén, který je po mamince poloviční Čech a má i české občanství. Jenže žádná metalová revoluce se nekonala a z pozitivní změny (dokud nepřijde něco horšího než Ortel, bude asi jakákoliv změna pozitivní) také sešlo, protože Joakim Brodén se umístil na pátém místě. Ale aspoň něco. Ostatně příště se třeba opravdu umístí a při té příležitosti by tedy on a jeho kapela Sabaton mohli předvést svoji píseň „Gott Mit Uns“. Samozřejmě společně s Karlem Gottem.
Dvojnásobnou fraškou byla cena „nejoblíbenější píseň posluchačů rádia Impuls“, protože vyhrála píseň „Země vstává“, kterou nazpíval Karel Gott a složil Michal David (možná proto ten název zní jako něco, co byste mohli slyšet v muzikálu Kleopatra). Vlastně jde o trojnásobnou frašku, protože něco takového snad ani nemůže mít smysl vyhlašovat.
Pokud jde o cenu „slavíci bez hranic“, tak tu snad nemá ani smysl komentovat – je to jen kategorie, která má slovenským interpretům vynahradit to, že by po rozdělení Československa za normálních okolností přišli zkrátka. Takže to vlastně nejsou žádní slavíci bez hranic, ale slavíci bez hranice. Slavíci bez hranic by to byli jen v případě, že by se mohli účastnit i interpreti a skupiny z jiných států, ale to už by až příliš připomínalo jiná důležitější hudební ocenění a slovenští interpreti by si už ani nevrzli.
O nějakých překvapeních lze snad hovořit jen v případě kategorií „hvězda internetu“, „nejstreamovanější česká skladba“ a „objev roku“. Díky kategorii „hvězda internetu“, v níž zvítězil jistý Porty, se povedlo do soutěže zapojit zase i youtubery, protože by asi bylo hrozně zlé, kdyby i tam nedostali prostor. Cenu za „nejstreamovanější českou skladbu“ vyhrál Ben Cristovao, což působilo jako menší vzdor vůči kapele Ortel, která si své ocenění převzala krátce předtím, a bylo to z téhož důvodu i mírně humorné. Ale pozitivně humorné; stále daleko pozitivnější než to, co umístění kapely Ortel, což svou narážkou trefně shrnul vítěz kategorie „objev roku“, Pekař.
Jedna změna ale v případě slavíků přece jen proběhla. Zdá se totiž, že se tato anketa z nějakého důvodu začala mísit s pořadem „Tvoje tvář má známý hlas“, neboť letošní ročník moderoval Ondřej Sokol a dvě ceny předaly i někdejší účastnice zmíněné soutěže – Ivana Chýlková a Iva Pazderková. Jenže to byla aspoň relativní zábava, což se o samotných oceněních říci nedá.

Za to, že v této anketě stále vítězí vesměs titíž hudebníci, se ale nemůžeme zlobit na nějaké „elity“, protože vítěze si volí národ. Jde tedy o smutný obrázek toho, v jakém stavu se nachází nejen naše mainstreamová hudební scéna, ale i toho, jak pochybný má náš národ vkus a kam vlastně ideologicky míří. Řešením by sice mohlo být vyřazení kapely Ortel nebo dobrovolná rezignace některých interpretů, aby dali šanci i jiným interpretům, ale to realitu nezmění a smutnou pravdu to pouze schová. Takže tedy „Gott s námi“…


Reakce:

2 komentáře:

  1. Málokdy mám příležitost, kdy tohle říct, ale konečně můžu: Naprosto se vším, cos napsala, souhlasím. Zdá se, že v českým hudebním rybníčku se dá úplně snadno usnout na vavřínech, nevydat desku několik let a stejně se umístit na cenách... Tady se prostě může zlenivět, není to žádná soutěž. V jiných zemích, když o sobě člověk nedá chvíli slyšet, tak je jako hudebník skoro mrtvej. Chtělo by to pořádně provětrat, ale pochybuju, že se to stane, protože tohle je jako mafie, která mezi sebe nikoho nepustí, aby měli svý místo jistý. A není divu, když hudební průmysl u nás řídí pár lidí.
    Vidlička v polévce


    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, toho si moc vážím!
      Tento rok měl opravdu šanci zaběhlý řád alespoň trochu narušit Joakim Brodén, jenže se s poměrně nečekaně vysokým počtem hlasů umístil výš i takový Michal David, což je prostě nepochopitelné. Bohužel jim to umožňují lidé, kteří pro ně hlasují a o to smutnější ta realita je. Ostatně se obávám, že až zemře Karel Gott, najde se způsob, jak ho vyznamenat i po smrti - pak by mě ani neudivoval vznik nové kategorie "In memoriam", kde by byl vyznamenáván minimálně do doby, než by to všechny omrzelo a lidé zapomněli, kdo že to vlastně je.
      Úplně nejvíc ze všeho by to chtělo nějakou veřejnou osvětu, ale k tomu by musela přispět i rádia a televize, což se jen tak nestane, a tudíž budeme muset čekat aspoň do doby, než staří "zasloužení umělci" prostě vymřou (ač to zní drsně).
      Každopádně ještě jednou děkuji!

      Vymazat