Bretaňské písně v současné hudbě aneb Keltský fetiš

Svět má slabost pro keltskou hudbu, což je všeobecně známé – není žádná oblast lidové hudby, která by upoutávala takovou pozornost jako hudba keltská. Jistě, že populární je i lidová a zlidovělá hudba řecká, arabská či východoasijská, ale hudba keltských národů je zkrátka a dobře TOP. A to do té míry, že když řeknete „evropská lidová hudba“, většině lidí zasvítí v očích zelené jiskřičky a v hlavě se rozezní tóny keltské harfy – keltská hudba má zkrátka a dobře svůj nepopiratelný půvab. Půvab natolik silný, že se hudbou keltských národů dodnes mnoho hudebníků nechává inspirovat.

Keltské hudby je ale mnoho a navzájem se liší podle jednotlivých oblastí, takže nemá smysl psát o keltské hudbě obecně. Místo toho v tomto článku půjde pouze o hudbu z oblasti Bretaně, což je území ve Francii, jehož obyvatelé kdysi přepluli z Británie (přibližně z oblasti dnešního Walesu) a vyznačují se specifickým jazykem a kulturou.

O Bretani jste již určitě někdy sami slyšeli, ale asi vás nenapadlo, že dost možná znáte i některé písně či melodie, jež z této oblasti pocházejí. Pojďme se tedy společně podívat na tři nejzprofanovanější bretaňské písně.

La Jument de Michao

Co mají asi tak společného francouzská folk popová zpěvačka bretaňského původu Nolwenn Leroy a švýcarská folk metalová kapela Eluveitie? Bretaňskou lidovou píseň „La Jument de Michalo“. Přitom nejde o zas tak známou píseň a mnoho fanoušků kapely Eluveitie si patrně ani neuvědomuje, že jejich oblíbená kapela tuto píseň použila.

První známou verzi skladby má na svědomí folk rocková kapela z Bretaně Tri Yann. Jak se skladba dostávala dál, vznikalo i mnoho dalších verzí, mezi něž patří i ta od Nolwenn Leroy. Motiv použila ve své písni „Luxtos“ i kapela Eluveitie, ale ještě před nimi nahrála metalovou cover verzi i německá kapela Saltatio Mortis. Rozdíl mezi přístupem Eluveitie a Saltatio Mortis tkví v tom, že zatímco případě druhé zmíněné kapely jde skutečně o osobitě pojatou cover verzi, Eluveitie použila ve své skladbě pouze její část a změnila jak text, tak i jazyk.

Tri Yann - La Jument de Michao

Son Ar Chistr

Daleko slavnější než „La Jument de Michao“ je píseň „Son Ar Chistr“, což je patrně způsobeno její melodií, která je nejen velmi chytlavá, ale zároveň i melancholická, že by člověk neznalý jazyka vlastně ani neřekl, že pojednává o alkoholickém nápoji. Její text byl v bretaňském jazyce zaznamenán roku 1929 dvěma teenagery. Téměř všude na světě je to prostě stejné – jsou to hlavně rebelující puberťáci, kteří s alkoholem koketují, protože „kdo nepije, není cool“. Ale žerty stranou.

Píseň „Son Ar Chistr“ později vstoupila do povědomí s melodií interpretace bretaňského hudebníka Alana Stivella roku 1970. Tím to ale neskončilo, protože k její slávě později pomohla i nizozemská rocková kapela Die Bots, jež vydala svou verzi „Zeven dagen lang“ v nizozemském jazyce o šest let po Alanovi Stivellovi. Protože si získala jejich verze velkou oblibu mimo jiné i v sousedním Německu, nahráli i verzi v němčině, která se jmenovala „Sieben tage lang“*. Od té doby následovala jedna cover verze za druhou – ať už šlo o verze písně „Son Ar Chistr“ nebo písně „Sieben tage lang“ (či „Zeven dagen lang“).

Z těch cover verzí a písní, v nichž byla použita alespoň melodie původní písně, možná znáte verzi od německé dance skupiny Scooter. V ní ale byla použita pouze melodie a to ani ne v celé jejich písni. Podobně je to i v případě německé rockové kapely Onkel Tom Angelripper, která část písně „Sieben tage lang“ použila (i s textem) ve své písni „Medley Aus 6 Liedern“ (i když například na youtube.com na ni narazíte pod jménem „Was wollen wir trinken“).

Celou píseň „Son Ar Chistr“ velice šetrně a s citem nahrála a roku 2000 vydala na svém debutovém albu i česká kapela Bran. Nutno dodat, že společně s verzí další české skupiny Dick o'Brass oprávněně patří na youtube.com k těm nejpřehrávanějším (minimálně když pominu cover verze písně „Sieben tage lang“).

Pokud znáte britsko-americké folk rockové duo Blackmore’s Night, možná vám něco říká i jejich verze „All For One“, kde melodie zůstává nezměněná a pointa písně se nemění, ale text si kapela připůsobila podle svého, stejně jako si kapela Bots přizpůsobila text originální skladby Alana Stivella.

A píseň se dostala dokonce až do Ruska a na Ukrajinu – roku 2009 vypustila do světa svou cover verzi písně „Sieben tage lang“ ruská folk death metalová kapela Leshak a roku 2013 následovala se svou cover verzí „Son Ar Chistr“ i ukrajinská kapela F.R.A.M. V případě poslední zmíněné kapely je situace ještě o něco zajímavější, protože do své verze zpracovali i část textu německé verze od Bots, sólo z písně „The Final Countdown“ od Europe a pasáž z jiné bretaňské lidové písně. O tom ale později. Pokud máte rádi metal, možná oceníte i verzi německé kapely Adorned Brood.

Nakonec je ještě dobré zmínit, že melodie písně „Son Ar Chistr“ se dokonce objevila i v soundtracku hry World Of Warships, což ti z vás, kteří hru hrají, možná sami postřehli.
Melodie Son Ar Chistr je použita také v písni Lvgvs od kapely Eluveitie - objevuje se v průběhu celé písně a v menší úpravě i v pozadí v refrénu**.

  Alan Stivell - Son Ar Chistr

Tri Martolod

Jméno vám asi nic neříká, ale pokud máte rádi folk metal aspoň z poloviny tak jako já, té s tou melodií jste se museli již jistě zeptat. Ale od začátku.

Píseň „Tri Martolod“ podle všeho pochází z 18. století a zpívá se v ní o třech mladých námořnících cestujících k pobřeží New Foundlandu. Proslavena byla zvláště Alanem Stivellem, po něm následovala i folk rocková skupina Tri Yann a roku 2010 připojila svoji verzi i zpěvačka Nolwenn Leroy. A píseň se postupně dostala i k nám opět díky kapele Bran. Zašlo to vlastně až tak daleko, že na internetu narazíte i na bizarní verzi od ruských Alexandrovců, folk rockovou verzi jisté ruské kapely jménem MystTerra či od německé kapely Santiano. Je docela zajímavé, kolikrát je předělaly kapely z východoevropských zemí, protože s melodií písně „Tri Martolod“ si pohrála i ukrajinské folk metalová kapela F.R.A.M., která ji (respektive její část) zakomponovala do své cover verze písně „Son Ar Chistr“ („Ev Sistr“), jež byla zmíněna už výše. Nejvíce lidí ale tuto lidovou skladbu z Bretaně zná díky švýcarské folk metalové skupině Eluveitie, která ústřední motiv „Tri Martolod“ použila v refrénu svého hitu „Inis Mona“, jenž kapelu proslavil a dodnes zůstává nejznámější písní této kapely. Aby toho ale nebylo málo, kompletně celou ji předělali i na albu Evocation II - Pantheon, kde se objevila pod názvem Ogmios a velmi připomíná verzi od Nolwenn Leroy.*** Text a význam se sice výrazně změnil, ale melodie zůstává stejná. Samozřejmě lidé, kteří nemají ponětí o tom, že se kapela Eluveitie ispirovala písní "Tri Martolod" a jednoho dne na ni narazí, podezírají daného umělce, který ji také přeprcoval, že od Eluveitie kopíroval. Patrně je to ale prostě spíš tak, že se oběma líbila stejná skladba.

 Alan Stivell - Tri Martolod

A to by bylo pro dnešek vše. Možná, že se někdy v budoucnu zaměřím na jinou oblast, jejíž lidové a zlidovělé písně se dostaly do povědomí mnoha lidí i různě předělané (například „Scarborough Fair“), ale nemohu nic slibovat, takže do té doby budete muset zůstat v nejistotě. Samozřejmě pokud byste měli nějaké tipy na písničky podobného rázu a jejich modernější verze, budu ráda, když se podělíte. Už teď je ale jisté, že pokud se budu k článkům podobného typu vracet, například o Eluveitie se dočtete ještě alespoň jednou.
Pište do komentářů, která píseň a její verze se vám líbila nejvíc! 

---

* Ještě předtím vydala svoji verzi v němčině i kapela Oktoberklub, ale to až po tom, co Bots vydali svoji verzi v nizozemštině.
** Článek byl kvůli tomuto upraven 28. července, kdy byl videoklip k písni Lvgvs zveřejněn. 
*** Přidáno dne 19. srpna - jeden den po vydání alba Evocation II - Pantheon