Jak (ne)napsat recenzi

Nemusíte mít blog na to, abyste si všimli, že se neustále všude objevuje mnoho různých recenzí na mnoho různých věcí, protože v dnešní době je může psát každý, kdo není úplný analfabet. Samozřejmě je krásné, že se každý může vyjádřit a vy máte feedback, ale tím také vyvstává určitý problém, který tkví v kvalitě recenzí. Ne každý totiž umí recenzi napsat. Možná se teď čertíte a říkáte si, že něco takového se přece nemusí umět, protože na to nejsou pravidla – „prostě na něco napíšete svůj názor“. Jenže opak je pravdou – i to je potřeba se naučit a ne nadarmo kvůli tomu bývají speciální semináře či přednášky (sama jsem si jedním takovým seminářem prošla v rámci svého studia).

Pokud chcete vědět, jak má taková recenze vypadat, pokračujte ve čtení. Předem ale upozorňuji, že pokud píšete uživatelské recenze na nějaké objekty (např. na elektroniku, kosmetiku atd.) z článku si toho asi tolik nevezmete. Obecně totiž platí, že se recenze liší podle toho, na co jsou zaměřeny, komu či čemu jsou určeny, a kde budou případně zveřejněny. 

Co je to recenze?

V první řadě je potřeba vědět, co to recenze vůbec je. Recenze je publicistický žánr a jejím prostřednictvím má její autor (tj. recenzent) seznámit veřejnost s nějakým dílem, kulturní událostí (např. koncert či divadelní představení), vědeckou prací či článkem. Recenze mohou být samozřejmě psány i na služby nebo předměty (např. na mobilní telefon nebo lak na nehty). Ačkoliv je nutné také počítat s tím, že recenze se budou do určité míry lišit podle toho, na co jsou psány, existují určitá společná pravidla, která platí pro všechny recenze bez rozdílu.

Jaký je rozdíl mezi kritikou a recenzí?

Definovat rozdíl mezi kritikou a recenzí není zcela snadné a někomu to celkem oprávněně splývá v jednu a tu stejnou věc. Základní rozdíl je v tom, že recenze by měla být napsána v co nejkratší době od vydání či publikace díla nebo od uskutečnění a návštěvy koncertu, výstavy a tak podobně – recenze slouží jako feedback umělcům a tvůrcům, nebo jde o způsob, jak něco doporučit většímu množství lidí. Naproti tomu kritika může být napsána a zveřejněna i s větším časovým odstupem, protože jejím účelem je kriticky zhodnotit dílo i v historickém (časovém) a kulturním kontextu.

Základní pravidla pro psaní recenzí:

1. Jak už bylo uvedeno výše, je potřeba, aby byla recenze aktuální. Nemůžete napsat recenzi na koncert tři měsíce po tom, co se uskutečnil, nebo recenzi na album rok po tom, co bylo vydáno (v takovém případě by šlo spíše o kritiku, ale zároveň byste museli vzít v potaz několik dalších aspektů – například ohlas veřejnosti nebo vliv alba na daný hudební žánr). Jiná pravidla sice platí pro recenze na předměty, ale i tam je třeba vyhnout se psaní recenzí v době, kdy se daný objekt buď nevyrábí vůbec, nebo lze sehnat pouze nový model či typ (nebudete zpětně psát recenzi např. na model počítače, který se prodával v roce 1995). Neaktuální recenze už nemají smysl – umělci hledají ohlasy fanoušků a návštěvníků koncertů či výstav atd. hned po uskutečnění akce, což platí i pro ostatní návštěvníky. S alby a jinými díly jsou lidé po delší době buď obeznámeni díky jiným recenzentům, nebo se s nimi seznámí sami a recenze ostatních buď nečtou vůbec, nebo je čtou v menší míře pouze proto, aby zjistili, co si o tom myslí ostatní – po nějaké době jejich zájem o názory jiných také utichne. Navíc po delší době většinou nemáte šanci obsáhnout vše, co byste obsáhli třeba den po koncertu, protože si zkrátka nebudete pamatovat tolik. Totéž platí také o albech a jiných dílech, kde určitou roli hraje i první dojem, ačkoliv se to nemusí na první pohled zdát relevantní.
2. Nezapomínejte i na základní informace o tom, čemu je vaše recenze věnována. Může to znít jako naprostá banalita, ale součástí recenzí není jen hodnocení samo – pokud chcete čtenáře patřičně seznámit s recenzovaným objektem, událostí či dílem a uvést ho do kontextu, je potřeba už v úvodu připojit i informace, které potřebuje znát, aby recenzi opravdu porozuměl. I vám samotným to může pomoci v psaní, protože i díky tomu můžete snáz přijít na to, co stojí za to vyzdvihnout.
3. Nebojte se přidat i zajímavosti o předmětu recenze, pokud o nějakých víte. Není to nic důležitého, bez čeho by se vaše recenze neobešla, ale určitě je dobré nějaké zajímavosti k základním informacím zahrnout, protože tím spíš upoutáte pozornost na objekt recenze a vaši čtenáři si ho pravděpodobně snáz zapamatují, což může být v případě pozitivních recenzí určitě žádoucí – kdo by nechtěl, aby jeho produkt, výtvor, akce či on sám, neměl dobré ohlasy a víc příznivců?
4. Ujasněte si, co chcete vlastně hodnotit a zda vůbec chcete psát recenzi. Pokud například hodláte hodnotit koncert, pak hodnoťte výkony a vystupování kapel, jejich setlisty, organizaci koncertu, akustiku a další věci s tím související, nepopisujte váš osobní zážitek. Tím jsou myšleny „recenze“, kdy autor vlastně neřekne nic moc o tom, co má být hodnoceno, ale popisuje, co on sám zažil. Představte si něco jako „ráno jsem vstal, pak jsem se nachystal, sešel jsem se s přáteli, dorazili jsme na místo, v sále bylo hodně lidí, koncert byl super, chytil jsem trsátko, pak jsme se vrátili domů“. Něco takového opravdu není recenze. Mohli byste tam sice přidat nějaké hodnocení, ale pokud byste trvali na prezentování vlastního zážitku, byl by váš článek v tom lepším případě report. Pokud chcete hodnotit album nebo nějaký předmět místo události, samozřejmě se předpokládá, že pro popisování vlastního zážitku nebudete mít ani prostor (těžko by někdo do recenze zahrnul například to, jak si danou věc sehnal, protože jinak by taková recenze už ani nebyla recenze a stěží by ji někdo bral vážně).
5. Recenze musí být objektivní, což je také důvod, proč nemůžete něco posuzovat prostě podle toho, jestli se vám něco líbilo nebo ne. Ano, vždy bude recenze do určité míry subjektivní a vliv bude mít to, jak jsme danou věc, dílo či akci vnímali my sami, ale napsat třeba o koncertu něco jako „koncert se mi líbil“, postavit na tom celé hodnocení a tvrdit, že je to recenze, taky nejde. Zároveň nesmíte být předpojatí – pro mě by bylo například poměrně náročné napsat recenzi na výstavu děl abstraktního malíře, ale to neznamená, že objektivní recenzi není možné i v takovém případě napsat. Tudíž pokud byste měli psát recenzi například na album hudebníka, kterého nesnášíte, jsou dvě řešení: Buď se přemůžete a napíšete recenzi tak, abyste danému hudebníkovi zbytečně nestranili, nebo tu recenzi prostě psát nebudete. V druhém případě je to jednoduché a v tom prvním případě platí, že je potřeba nějakým způsobem oddělit dílo od jeho tvůrce – tak jako tak budete hodnotit věci a aspekty, které byste hodnotili normálně. Jakékoliv osobní antipatie musejí jít stranou – ať píšete recenzi na koncert hudebníka, kterého nesnášíte; na album kapely, jež se vám z nějakého důvodu protiví; na knihu spisovatele, jenž vám připadá nesnesitelně arogantní; produkt firmy, která zatím nepřišla s ničím přínosným.
6. Ať se děje cokoliv, hledejte nejen negativa, ale i pozitiva, aby byla recenze alespoň trochu vyvážená. Totéž platí i naopak – nevyjmenovávejte pouze pozitiva, ale pokud je co kritizovat, nebojte si říct své. Možná se zdá, že je to nesmyslné a zbytečné, nicméně i u nejhorších děl obvykle najdete něco pozitivního, co můžete pochválit, a většinou i na těch nejlepších dílech najdete něco, co by se dalo zlepšit. Samozřejmě jsou i případy, kdy nelze vůbec pochválit nebo naopak co vytknout, ale pak platí, že: a) je paradoxně těžší recenzi napsat, když není co kritizovat a o to více musíte dané věci rozumět, abyste věděli, co je dobré zdůraznit; b) jestliže je na tom recenzovaný objekt či událost hodně zle, buďte věcní a upřímní, avšak mírní zároveň – vulgarismy a jednoznačně vyřčené „všechno špatně“ není nejen dobrý feedback, ale taky vás může dovést do problémů. A pokud budete psát recenzi na koncert, očekává se také, že to nebude koncert např. nějaké vesnické agro rockové kapely, kterou stejně nikdo nezná, protože taková recenze nebude mít moc velký přínos pro okolí (moc lidí se asi o takovou recenzi zajímat nebude, protože návštěvníky takových akcí obvykle recenze až tak nezajímají, a kapela na ni buď nenarazí, nebo jí bude ukradená). Jedinou vaší šancí by byl snad nějaký muzikolog, který by se z podivného důvodu chtěl ve své studii zaměřit například na fenomén amatérských rockových kapel na vesnicích v určitém regionu, a ohlasy návštěvníků jejich koncertů by se mu poměrně hodily. Ale podstatu tohoto pravidla zřejmě chápete i bez tohoto příkladu.
7. Buďte opatrní v případě používání ichformy a prezentování svého názoru, dojmu či zkušenosti. Většinou sice uslyšíte, že v recenzích jde především o prezentování vlastního názoru, ale záleží hlavně na tom, na jaké úrovni recenze píšete, za jakým účelem a komu nebo čemu jsou určeny (konkrétnímu periodiku, webzinu, blogu,…), jaké jsou na vás kladeny nároky a taky o čem píšete. Poslední bod je vlastně zřejmě nejdůležitější – určitě se bude lišit recenze na řasenku, kde opravdu musíte vypsat, jaká byla vaše osobní zkušenost s výrobkem, a recenze na operní představení, v níž je třeba zhodnotit výkony a provedení. Jinak ichformu používejte ke zdůraznění osobního názoru, pokud svůj názor (jako názor – ne objektivní informaci) prezentovat můžete – jsou případy, kdy po vás bude žádáno předložení co nejobjektivnějších informací a svůj vlastní názor budete muset z recenze vynechat. Proto je také potřeba přesně vědět, jaké požadavky jsou na vás kladeny, co musíte dodržovat a co si ještě můžete dovolit – to se liší časopis od časopisu atd. Tak jako tak je ale dobré, pokud opravdu pracujete s objektivními informacemi a své zkušenosti či názory nezveřejňujete (nebo spíš nezdůrazňujete), pokud na tom není vyloženě postavená celá recenze. Mimochodem, tento bod je trochu ošemetný i proto, že není názor jako názor – pokud byste napsali třeba „ …a proto myslím, že by zpěvákovi neuškodilo pár lekcí zpěvu“ (tím spíš, pokud předtím uvedete například to, že „zpěvák neuměl zpívat, a proto…“), nebylo by na to nahlíženo ani zdaleka tak negativně, jako kdybyste napsali třeba „myslím, že zpěvák neuměl zpívat“. Ale tady už je to částečně i o slovíčkaření, znalostech a schopnosti se vyjadřovat.
8. Pozor na výběr některých slov a způsobu prezentování informací. Pokud třeba uvedete, že kapela vydala „asi tři alba“, dáte čtenářům akorát záminku k tomu, aby si mysleli, že o předmětu recenze vlastně nic nevíte a vaříte z vody dost možná i v případě hodnocení. Samozřejmě to neznamená, že se určitým slovům, jakým je například zrovna „asi“, musíte nezbytně vyhýbat. Dávejte si nicméně pozor na to, kde a v jakém kontextu je použijete. A pokud narazíte na rozdílné informace o objektu probíraném ve vaší recenzi, raději si vyberte zdroj, jemuž důvěřujete víc, a napište přímo v recenzi (nejlépe ve stejné větě), odkud jste tyto informace vzali, aby čtenáři počítali s tím, že jinde se můžou informace lišit.
9. V souvislosti s předchozím bodem platí také to, že je potřeba vyjadřovat se kulantně. Ať už je dílo, událost či produkt sebehorší, dávejte si pozor na to, jak se vyjadřujete – vždy existuje způsob, jak i to nejhorší hodnotit tak, že sdělíte vše, co je třeba sdělit, ale nikoho tím vyloženě neponížíte. Navíc si koledujete o skutečné problémy dokonce i v podobě žaloby, pokud nenajdete způsob, jak vytknout to, co je třeba vytknout, bez použití vulgarismů či přímo urážek. Možná se to zdá absurdní, že by vám nějaká skutečně urážlivá recenze mohla přidělat problémy, ale je mnoho případů lidí, kteří si svým vyjadřováním způsobili problémy (v tomto případě šlo o odborníky a profesionální recenzenty a kritiky, což ovšem neznamená, že nevybíravým slovníkem si nemůže přivodit problémy i amatér).
10. Veškerou svoji kritiku či chválu zdůvodněte. Asi se zdá, že tento bod je příliš banální na to, aby tady byl vůbec uveden, ale pravdou je, že přesně na toto mnoho lidí obvykle zapomíná. Byla by chyba napsat třeba, že zpěv frontmana je nevyhovující, pokud byste neuvedli proč. Mnoho lidí samozřejmě nebude něčemu takovému věnovat větší pozornost, vzhledem k tomu, že se v dané věci oni sami dost dobře nevyznají, ale chcete-li napsat recenzi, která bude mít pro někoho alespoň minimální přínos, pak svůj soud vždy zdůvodněte. Problém může samozřejmě nastat, pokud si nejste jistí, kde problém je, což ještě znesnadňuje pravidlo v bodě č. 6, budete-li trvat na jeho dodržování. Něco takového se může stát i odborníkům, ale také existují způsoby, jak si s tím poradit.
11. Musí vám být totiž jasné, že některé informace nejsou pro recenzi podstatné, takže vynechávejte zbytečné informace. Problém je, že to, co se někomu může zdát nepodstatné, může někomu jinému přijít důležité a naopak. Jednoduše a stručně řečeno jsou nepodstatné informace ty, aspekty hodnoceného předmětu či události, jenž nijak neovlivňují celkový dojem a hodnocení. Například to, že si zpěvačka během koncertu změnila třikrát outfit, sice může být zajímavá informace, kterou můžete zahrnout, ale jinak je zcela zbytečné to do recenze psát a to tím spíš, pokud jste limitovaní počtem znaků. I v případě, že vás množství znaků nelimituje, je dobré dávat si pozor na to, co do recenze zahrnujete – pokud bude vaše recenze zbytečně dlouhá, čtenář ji buď vůbec nedokončí, nebo si z toho nic moc nevezme, protože bude zahlcen informacemi, z nichž mnoho bylo více či méně zbytečných.
12. Celý text rozdělujte na odstavce podle toho, co zrovna hodláte hodnotit. Člověk by sice řekl, že něco takového je naprostá samozřejmost, ale můžete se i vy sami občas setkat s tím, že se najde někdo, kdo jakýkoliv řád považuje za naprostou zbytečnost. Jenže jakmile recenzi patřičně nerozdělíte, bude se vašim čtenářům špatně číst a je možné, že i vy se v ní během psaní začnete snadno ztrácet a plést dohromady i věci, které k sobě nepatří, jen kvůli ztracené orientaci.
13. Dávejte si pozor nejen na gramatiku, ale i na určitá slovní spojení, některé pojmy a hovorovou řeč. Některá slova či slovní spojení vám totiž můžou přijít jako perfektně akceptovatelná, ale opak je pravdou a nemusí jít přímo o nespisovná slova, slang či dokonce vulgarismy. Napsat například „sypali jeden song za druhým“ by vám zřejmě jen tak neprošlo a nebylo by to jen kvůli použití slova „song“.
14. Vzdělávejte se a nebojte se učit od zkušenějších recenzentů. Je mnoho věcí, které lze zhodnotit, jenže na to, abyste je zvládli zhodnotit, v první řadě musíte vědět, že do recenze patří. Zahrnutí všech možných aspektů ale není snadné, pokud s recenzemi teprve začínáte, protože vás ne vždy hned napadne, že i zdánlivá „maličkost“ může být velmi podstatnou informací. Proto se v oboru, jemuž se věnujete, neustále vzdělávejte a rozšiřujte si obzory – znalostí není nikdy moc. Ke škodě není ani čtení profesionálních recenzí, ale u musíte si dávat pozor, abyste opravdu četli recenze lidí, kteří svému oboru rozumí a psaní recenzí pro ně také není problémem – ne každý recenzent, jenž své recenze publikuje v časopise, musí být opravdu profesionál na slovo vzatý.
15. Nejzásadnější části recenze shrňte v závěru. Ke každé recenzi neodmyslitelně patří i závěr, v němž bývá v souhrnu definitivně vyřčen celkový verdikt. Klíčové slovo je tady „celkový“, protože zatímco v té nejzásadnější části recenzent hodnotí vše podrobně, do závěru patří souhrn toho nejdůležitějšího, co nejvíce ovlivnilo výslednou podobu recenze, a konečné zhodnocení („dobrý vs. špatný“). Platí také, že objektivní recenze v oboru vzdělaných autorů by se měly ve svých soudech alespoň dost podobat (například hodnocení pěvecké techniky – pokud byla špatná, odborník to pozná a měl by to do recenze pochopitelně uvést), ale výsledné hodnocení se může lišit v závislosti na tom, jak moc je či není recenzent tolerantní.
16. Nebuďte arogantní - stejně tak jako je špatné třeba nezdůvodňování svých hodnocení nebo absence objektivity, je špatná i arogance. Nejen, že se takové recenze špatně čtou i běžným čtenářům a dost možná se tím někomu zprotivíte, ale zároveň je třeba pamatovat na to, že právě i díky tomu nejmizernějšímu, o čem svoji recenzi můžete napsat, máte co psát. Navíc by recenze měla sloužit jako feedback a poukázat na to, co je třeba zlepšit, zatímco arogantní recenze spíš může docílit toho, že k žádné nápravě nedojde a dotyčný autor předmětu vaší recenze (to, o čem píšete) to akorát zabalí místo toho, aby se snažil něco zlepšovat a posunul se dál. (doplněno 21. ledna 2017)

+ Pokud píšete recenzi na koncert či představení (či operní představení), nehodnoťte předvedené dílo jako takové, ale čistě jen představení nebo koncert. Krom toho, že v takových případech nemají hodnocení samotného díla smysl, je chyba do recenze zahrnout i hodnocení díla, které je již staré a recenzováno bylo tím pádem již mnohokrát. Něco jiného by to bylo v případě, že byste přímo na ono dílo psali kritiku (ne recenzi). To samozřejmě platí i pro koncerty současných kapel a ne jen divadelní představení, koncerty vážné hudby či opery – pokud chcete hodnotit jednotlivé písně, nepopisujte je, ale posuzujte spíš jejich provedení v rámci koncertu.

Na závěr je ještě třeba dodat, že tento článek nemusíte vůbec brát jako směrodatný pro vaše psaní recenzí – pokud jste amatéři, kteří mají psaní recenzí jen jako koníček a něco takového je nebude nikdy živit, nejsou pro vás všechna takto pravidla tak přísná a jejich porušení u vás nikdo nebude asi ani sledovat. Záleží taky na tom, pro koho recenze píšete – jestli jsou určeny primárně na váš blog, pak si můžete dovolit některá pravidla nedodržovat vůbec nebo alespoň ne tak striktně. Pokud ale píšete pro nějaký odborný časopis, bylo by skutečně lepší k recenzi přistupovat profesionálněji.

Navíc jde spíš o mé osobní rady a tipy založené na mých zkušenostech, ale přiznávám, že i já se mám stále co učit. Z mých recenzí (aspoň z těch starších) si tedy příklad taky radši moc neberte, pokud nejde o recenze pro školní hudební časopis, které jsem na popud redaktorů (/redaktorek) a editorů (/editorek) musela opravovat. Ačkoliv jedna taková recenze by vám paradoxně mohla pomoci, protože byste díky ní viděli rozdíl mezi tím, co jsem mohla zveřejnit zde na blogu, a jaké požadavky jsem musela splnit k tomu, aby byla recenze zveřejněna i v časopise.

Každopádně pro odbornou radu si budete zřejmě muset zajít za někým, kdo už má víc zkušeností a pokud možno se recenzím a žurnalistice věnuje i profesionálně (a daný obor studoval – ne každý člověk, co píše pro časopis, je nezbytně odborník na slovo vzatý).

Jinak samozřejmě doufám, že vám článek aspoň k něčemu byl.