10 věcí, které vás naučí pobyt na festivalu

Léto je teď přibližně ve své polovině a k němu neodmyslitelně patří i festivaly, z nichž mnoho se koná i v České republice a na Slovensku, takže by byl nepochybně hřích se alespoň jednou za život nějakého nezúčastnit. Jenže festivaly mají pochopitelně i svá určitá úskalí, na která se člověk musí připravit, k čemuž taky nedojde ze dne na den, z roku na rok a jsou i tací, kteří si nezvyknou nikdy (a ti stejně nejpozději po pár účastech s návštěvami festivalů seknou). To tedy znamená, že jestli si chce člověk na festivaly zvyknout, musí se pár věcí naučit – buď toho nějak docílí předem, nebo je to naučí právě samotný festival (a taky je tu ta možnost, že se to nenaučí vůbec).

V první řadě vás naučí takový festival soběstačnosti a to hlavně v případě, že jste tak trochu ušlápnutý ťunťa. Vyvstane totiž mnoho situací, kdy si budete muset poradit sami: Třeba když nikdo z vaší party neposlouchá kapelu, na kterou chcete zajít, nemají zájem ji vidět, nebo je jim zle. Nebo když chcete najít lepší místo blíž ke stagi, ale oni nechtějí riskovat, takže vy chtě nechtě jdete hledat sami. Nebo když se oddělíte od ostatních (*gasp*). Jednoduše nastanou chvíle, kdy se budete muset obejít naprosto sami v davu plném lidí, které neznáte, což je introvertova noční můra. Ale vy to zvládnete, protože jste sice ťunťové, nicméně ne úplně pitomí a i v případě, že jste, prostě vás to postupně vůči nervozitě ze svých vlastních (ne)schopností otuží. 

S tím se pochopitelně pojí i komunikace s cizími lidmi. Ne ta, kterou zakoušíte denně, když si jdete kupovat do obchodu jídlo, povídáte si s přáteli či rodinou a tak. Ne. Buď se naučíte určité diplomacii ve chvílích, kdy vám nějaký opilec vylije pivo na záda, nebe se naučíte drzosti, protože jestli chcete na festivalu (a v životě) přežít, musíte být občas taky trochu tvrdí (vlastně většinou, ale ne vždy se vyplatí to dávat najevo) a nenechat si vše líbit. A pak taky ta normální komunikace, kdy si s vámi někdo (povětšinou poněkud ovíněný) začne jen tak povídat, ačkoliv vy nemáte zrovna náladu a dost možná ani nevíte, co byste měli odpovídat (a na to nemusíte být ani v náladičce – prvotní vyvedení z míry to zařídí za vás). Dost možná se ještě přiučíte i cizím jazykům jako třeba skupinka Čechů a Poláků, které jsem na jednom ročníku Masters Of Rock přistihla, jak dostali záchvat smíchu tehdy, když zjistili, co v jazyce jejich nových přátel ze sousední země znamená slovo „šukat“. Všichni byli tehdy velmi obohaceni o nové poznatky. 

Ostatně, jde-li o cizí lidi, taky si zvyknete nepřikládat tak velkou váhu tomu, co si o vás ostatní myslí a jestli vypadáte jako ze škatulky, protože pokud jste tímto způsobem neuvažovali o své maličkosti už předtím, budete okolnostmi donuceni. Chodit zasviněný od bahna? Nepodstatné. Být celý den v tričku politém od piva či jiného nápoje (a je jedno, kdo to zapříčinil), protože váš stan je daleko od areálu a vy nechcete promeškat oblíbenou kapelu? Žádný problém. Falešný zpěv na koncertu oné kapely? Pff, koho to zajímá – vy si koncert chcete užít. Spálený obličej, kruhy pod očima, žádný nebo mizerný make up? Tak se na můj ksicht nedívej, když se ti nelíbí. Propocené oblečení? Je horko – všichni se potí a hlavně v davech před stage při pogu. Dorůstající chloupky na nohách či v podpaží? Koho to zajímá, nebudu s sebou jak nějaká slípka tahat strojek nebo žiletky – prostě se na ně nedívej. Zkrátka a dobře vám bude jedno, jestli vypadáte jako hovado a nějaká změkčilá slečinka s tím má problém. Protože co si budeme namlouvat: nemusí je to zajímat, když vy nejste oni a navíc je to nijak (zásadně) neomezuje ve festivalovém dovádění. 

A když je řeč o přístupu ostatních lidí vaší osobě, ani vy se už nebudete brát tak vážně jako dřív a naopak budete zřejmě mít víc pochopení i pro ty druhé. Ztrapníte se? Vypadáte jako prase?  Usnete někde, kde byste normálně neusnuli? No a co – stane se. Však si na to stejně nikdo ani nevzpomene (snad). A časem zřejmě zapomenete i vy. Dost možná už následující ráno. 

Festivaly ale nejsou jen o tom, že se musíte potýkat se svým vlastním sebevědomím a ostatními lidmi, které neznáte. Občas se musíte potýkat i s jinými problémy, jakými jsou například nedostatek hygieny nebo drahé záchody a sprchy (pokud jde o záchody, bavíme se o těch, kde nemusíte při každé návštěvě vdechovat zápach z výměšků lidí, kteří tam vlezli před vámi) a tak dále. Jednou z možností, jak se s takovými problémy popasovat, je improvizace. Tak například si radši zajdete do nejbližšího obchodu pro pár lahví balené neperlivé vody za pár kaček, abyste si mohli vyčistit zuby nebo umýt ruce i něčím jiným než vlhčenými ubrousky bez vystání dlouhých front k umyvadlům. A když na to dojde, tak si stejným způsobem můžete umýt i vlasy, protože proč sakra ne, když už máte vodu a snad i nějaký prostor, že ano. Taky se můžete naučit používat věci způsobem, jakým jste do té doby ani netušili, že by se daly použít. Co třeba vzít krabičku, ve které vám u stánku dali váš smažený sýr s bramborami (nebo čímkoliv jiným), umýt ji a uložit do ní třeba zrovna pár balíčků vlhčených ubrousků či jiné drobnosti. Nebo peníze, protože který zloděj by hledal tam (dobře, sama bych to neudělala, protože mi to připadá dosti riskantní, ale ta možnost tu i tak je). Řekněme prostě, že stanování na festivalu je vlastně takový malý kurz přežití v divočině pro začátečníky – zkušená a festivalem zocelená mánička by určitě v horách přežila déle než nějaká slípka, která na festivaly nejezdí, aby si náhodou při nějaké nehodě nezlomila nehet (a tím nechci říct, že by všechny dámy a pánové, co o sebe dbají, byli změkčilci, co na festivalu v životě nebyli). Může to být šílené a může to vypadat šíleně, ale občas se tomu nevyhnete a my už víme, že po nějaké době vám stejně bude jedno, co na to kdo říká, protože to není tak podstatné. 

Samo sebou ale musíte umět i plánovat a počítat se vším, protože teprve tehdy vás něco jen tak nezaskočí a i ta improvizace je pak daleko snazší. Například je dobré vzít na vědomí, že občas může nečekaně začít bouřit, takže se vyplatí brát si s sebou pláštěnku naprosto všude, nechcete-li zmoknout, protože na počasí se fakt nedá spoléhat (vlastní zkušenosti). A peníze je taky fajn nenosit jen v jedné peněžence, protože nikdy nevíte, kdy vám ji někdo ukradne přímo pod nosem. A nezapomeňte, že je lepší si zkontrolovat kapsy, pokud si chcete nějaké peníze (třeba tolik, aby vám v případě peněženky aspoň zbylo na cestu) dát právě tam. A taky nezapomeňte potom ty peníze z kapsy vyndat (to abyste je náhodou nevyprali i s kalhotami). Jinak takové plánování je potřeba i ve chvíli, kdy chcete najít dobrý flek, ze kterého uvidíte (a to hlavně tehdy, pokud zároveň nechcete skončit v moshpitu nebo wall of death). 

Když už je řeč o plánování a předvídání, není možné opomenout i časový a finanční management, protože to jde s plánováním ruku v ruce (nebo to pod něj spíš spadá). Člověk musí být totiž systematický a plánovat předem, pokud toho chce stihnout co nejvíc, aniž byste třeba část nějakého koncertu či autogramiády promeškali byť jen o kousek (i když ani tomu se asi nevyhnete, chcete-li toho stihnout víc). A taky si musíte umět naplánovat i vlastní… To, no… Uspokojování vlastních fyzických potřeb, protože víte co: fronty. To znamená, že musíte zvládnout odhadnout, kolik času potřebujete k tomu, abyste se dostali z bodu A do bodu B nebo kam se stihnete dostat za X minut za předpokladu, že vás nic nezdrží, nebudou ucpané ulice, vy se nezraníte nebo nenastane apokalypsa. A pokud jde o peníze, tak je to při festivalových cenách jasné - nebudete utrácet za to, co nezbytně nepotřebujete, pokud si nejste jistí, že kvůli tomu pak nebudete až do konce festivalu fungovat s prázdným žaludkem. Ostatně nehody se stávají a na takových festivalech se umí pořádně prodražit, tak proč riskovat. 

S tím pochopitelně souvisí i efektivnost a praktičnost a to zvláště v balení zavazadel. Víte, že potřebujete nějaké boty pro případ, že bude chladno nebo dokonce pršet, a nějaké do normálního počasí. Dvakrát si rozmyslíte, jestli si budete brát nepraktické sandálky, které zabírají místo v tašce jen proto, že by náhodou mohlo být slunečno (a jako naschvál bude stejně pršet). Samozřejmě se může stát, že bude naopak horko, zatímco vy jste se chystali na chlad, ale vzít si pořádné boty či gumáky je pro případ náhlého deště daleko důležitější, než prostě pár dní vydržet v teniskách, které můžete mít všude. A pak taky oblečení, protože celou šatní skříň si s sebou brát nebudete, ale musí vám být jasné, že je fajn vzít si i nějaké oblečení pro případ, že vás potká nehoda. A tak by se dalo pokračovat ještě dlouho – však si rozumíme, ne? 

Další věcí, s níž si musí člověk na festivalu poradit, je všudypřítomná příroda. Ta je samozřejmě fajn i na takovém festivalu (kdo by taky chtěl být obklopen samým betonem), ale pokud nemáte zrovna dvakrát v lásce třeba pavouky, nebo jste alergičtí na žihadla, pak pro vás takový pobyt na festivalu můžou být taky pořádné galeje. Časem ale chtě nechtě si na tu přírodu prostě zvyknete a už vám to ani nepřijde tak zlé. Samozřejmě, že včely a vosy vás budou děsit dále, pokud jste alergik (a proto si s sebou taky pro jistotu zabalíte i balení anti-alergik, že ano), ale rozhodně se s faunou a florou naučíte vycházet lépe než doma. Tak třeba doma byste měli problém s pavoukem, který by od vás byl 50 cm daleko, zatímco na festivalu budete stan sdílet s asi pěti pavouky, kteří kolem vás budou neustále cestovat, a vám to už bude jedno – stejně usnete i v případě, že vám pár pavouků nalezlo do spacáku. Taky doma asi nevyhledáváte přítomnost včel, ale na festivalu kolem vás budou poletovat zřejmě i během koncertu a vy s tím nic neuděláte. Budete ale vědět, že se ony se vás bojí stejně, jako se bojíte vy jich, že jen tak nezaútočí, pokud je nebudete provokovat, a už vůbec jim nebudete ubližovat, protože včeličky jsou kamarádi, které je naopak i pro naše vlastní dobro třeba chránit. Příroda se prostě náhle stane vaší přirozenou součástí (alespoň do doby, než se vrátíte do civilizace). 

A víte, co vás pobyt na festivalu ještě naučí? Vážit si toho, co máte doma. Protože po pár dnech na festivalu se vrátíte domů, kde na vás už bude čekat vaše vlastní postel, normální záchod a teplá sprcha. A také počítač a připojení k internetu, ale na festivalu vám dojde, že to vlastně ani tak nezbytně nepotřebujete, protože čas se dá trávit i jinak. Třeba dospáváním spánkového deficitu z předchozího večera. Jo, a taky na vás čeká vlastní lednička a kuchyně, kde si můžete uvařit pořádné jídlo, které je zdravé, chutná vám, není předražené a vy alespoň částečně víte, co v něm je, protože na takovém fesťáku nepohrdnete prakticky ničím, co utiší hlad a není to úplně proti vaším zásadám, nebo to naprosto nezničí váš zažívací systém. Festivaly jsou super, ale doma je doma. 

Z festivalu se nevyhnutelně každý vrátí obohacen o nové zážitky, zkušenosti, poznatky, znalosti a dovednosti. Možná, že po nějaké době se zase vše vrátí do normálu, ale to by v tom byl čert, aby kromě vzpomínek alespoň něco nezůstalo. A i kdyby nezůstalo nic, důležité jsou hlavně vzpomínky a zážitky, protože kvůli tomu na festivaly přece jezdíme.