Minulý rok uspořádal rockový časopis
Spark třetí ročník soutěže mladých českých i slovenských kapel toužících po
větší pozornosti a prosazení se na zdejší hudební scéně. Přihlásilo se více než
400 kapel, z nichž byly po nějaké době čtenáři časopisu vybrány ty
nejlepší – na třetím místě se umístila kapela Misty Ways, na druhém Ereley
a na prvním slovenská power heavy metalová kapela Signum Regis.Právě 12.
března v 18:00 byl časopisem Spark v Brně také uspořádán koncert, na
němž vystupovaly tyto tři kapely, které se umístily na prvních třech příčkách,
a také kapela Eponine, která skončila čtvrtá.
Celý koncert čtyř výše uvedených kapel proběhl v maličkém brněnském klubu
Mersey, který disponoval pódiem velkým tak akorát na to, aby se na něj vešla
souprava bicích i s bubeníkem, přičemž zbytek kapely, která zrovna
vystupovala, většinou zůstal po celou dobu svého výstupu přibližně na tom
stejném místě, kam si stoupl na začátku. Obvykle to navíc bylo tak, že zpěváci
či zpěvačky každou chvíli z pódia, které bylo asi 20 cm vysoké, slezli,
pokud se chtěli trochu prostoru pro sebe. Velikost klubu navíc značně
ovlivňovala akustiku, což bylo i v případě, že s sebou návštěvníci
měli špunty do uší, dosti nepříjemné, neboť hudba byla natolik hlasitá, že by si
ji člověk možná lépe vychutnal, pokud by stál před klubem, než pokud byl
uvnitř.
Něžná dáma, silný hlas
První skupinou večera byla kapela
Eponine hrající kombinaci screama a rocku, jak je uvedeno na jejím profilu na
bandzone.cz. Protože tento žánr (nebo přesněji kombinace žánrů) nehrála žádná
z dalších tří zúčastněných kapel a ani se mu nepřibližovala, Eponine ze
všech kapel, které v klubu Mersey toho večera vystoupily, suverénně
vyčnívala.
Co se týče hudby, nevšimla jsem si
ze strany hudebníků jakéhokoliv zaváhání a troufám si říct, že i přes
nedostatek místa a akustiku klubu, působili všichni členové kapely nejen
profesionálně, ale též uvolněně, což k dobrým výsledkům také obvykle dost
pomůže. Samozřejmě ale stále platí, že kde není talent, tam ani příjemná
atmosféra, odezva a dobrý pocit nepomohou, ale to se o Eponine rozhodně říct
nedá. Eponine je totiž jednou z těch kapel, kterým by se teoreticky mohl
vydařit jak velkolepý koncert hodný kapely patřící k legendám rockové
hudby, tak i koncert v tom nejmenším zapadlém klubu. I když vzhledem
k tomu, že kapela hraje spíše undergroundovou hudbu, koncert
v takovém zapadlém klubu by dopadl snad ještě lépe, což ostatně kapela
svými výkony a vystupováním potvrzuje.
Pokud jde o zpěv a growling,
předvedla vokalistka kapely velmi dobrý výkon – většinu vystoupení zpívala
čistě, jen některé polohy jí dělaly menší problémy (v jejím případě šlo o vyšší
tóny, kterých se toto týkalo). Kromě toho také zpěvačka Zuzana disponující
příjemným hlasem předvedla, že neumí pouze dobře zpívat, ale také growlovat
(pozn.: growling = agresivní zpěv/řev typický pro metal, zvláště určité
sub-žánry), v čemž ji (pokud jsem si správně všimla) doprovázel také
baskytarista kapely, a problémy jí nečinily ani přechody mezi jednotlivými technikami,
což bylo patrné zvláště během skladby „Lighthouse“. A byť se později patrně
začala poněkud projevovat hlasová únava, udržela Zuzana dobrý výkon až do
konce. Poklonu si zaslouží také díky své angličtině a téměř neexistujícímu
přízvuku, který je u českých kapel obvykle stále velkým problémem.
Byť Eponine skončili na čtvrtém
místě a vystupovali jako první, byli to patrně právě oni, jejichž vystoupení
bylo zcela nejlepší, díky čemuž se toho nedá o jejich výkonu napsat o moc víc,
než už bylo napsáno.
Zhudebněná temnota
Druhou kapelou, která toho večera
vystoupila, byla brněnským příznivcům tvrdé hudby již dobře známá gothic
metalová kapela Misty Ways, která se v soutěži Spark Fresh Blood umístila
na třetí příčce.
Podobně jako členové ostatních kapel
se i pánové a dáma z Misty Ways potýkali s nepříliš dobrou akustikou klubu
a nedostatkem místa a bylo patrné, že větší pódium by uvítali patrně ještě
víc než předchozí Eponine. Rozdíl byl ale i v jejich výkonech zde.
Nemůžu vyčítat hudebníkům práci
s hudebními nástroji, i když mi místy přišlo, že bubeník měl trochu
problém držet nastavené tempo, ale opět bych se spíš pozastavila nad pěveckými
výkony. Zpěvačka vystupující pod přezdívkou Katryna (vl. jménem Kateřina) má
sice okouzlující hlas, který by se dal patrně označit za mezzo-soprán či
dramatický soprán (bohužel neznám její rozsah natolik, abych byla schopná
z těchto dvou vybrat jeden se stoprocentní jistotou), ale to samozřejmě
ještě neznamená, že stejně okouzlující bude i výkon. Tím nechci říct, že by
její zpěv byl špatný, nicméně nebyl vždy zrovna příjemný na poslech a to
zvláště v určitých polohách. Například úvod skladby „Naked Darkness“ je
posazen ve vysoké oktávě a Katryně dělalo skutečně problémy tyto vysoké tóny
v úvodu písně vyzpívat. Kromě toho si také téměř neustále hrála
s hlasem a technikou, což by nebylo vůbec špatné, ale lepší by bylo to
nepřehánět, protože patrně i to místy poměrně narušovalo čistotu zpěvu (těžko
soudit nějak více do hloubky, neboť akustika opravdu bránila v tom, aby se
dalo zpěv pořádně zhodnotit). I tak si ale troufám označit zpěvaččin výkon za
relativně dobrý a uznání jí patří stejně jako v případě zpěvačky kapely Eponine
i za její angličtinu.
Katryna ale nebyla jediná
z kapely, kdo předvedl své pěvecké schopnosti, neboť ji čas od času
doprovázel i kytarista vystupující pod přezdívkou Derias. Pokud se pokoušel
growlovat, pak by měl na své technice raději pořádně zapracoval, protože mu
jinak pro ne zcela dobrou techniku hrozí zničení hlasivek (což se ovšem
nevylučuje ani tak). Skvělá byla nicméně jeho hra na kytaru a obratně zvládal i
četná kytarová sóla, takže v tomto směru mu není možné co vytýkat.
Ačkoliv tento koncert kapely Misty
Ways nebyl zrovna dechberoucí, a kromě zpěvačky Katryny a kytaristy Deriase se
nezdálo, že by si kdokoliv jiný z kapely koncert opravdu užíval, nelze
tvrdit, že by se koncert nevydařil. Požitek spíš kazila akustika klubu, která
způsobila, že syntetizátorový hudební podkres a efekty doprovázející hudbu
kapely Misty Ways nebylo mezi kytarovými riffy a údery bicích téměř vůbec
slyšet. Samozřejmě by také dost prospělo i to, pokud by měli členové
k dispozici větší stage.
Zpátky na Moravě
Kapelou, která se v soutěži
Spark Fresh Blood umístila na druhém místě, byla progressive metalová kapela
Ereley z Chebu. Jak ale sami její členové uvedli, kořeny mají ve Znojmě a
mít možnost vrátit se zpět na Moravu je potěšilo (a to snad ještě o to víc
vzhledem k tomu, že se do Brna podívali v souvislosti se stříbrným
úspěchem v soutěži).
První, co
mohlo diváky na kapele zaujmout, byla vizuální stylizace a jejich face-paint.
S vystupováním už to bylo o něco méně zajímavé, na druhou stranu se od
progressive metalových kapel nečeká, že se budou předvádět tak jak je tomu
například v případě kapel power metalových, tím spíš vzhledem
k naprostému nedostatku místa, který v Mersey clubu byl.
Stejně jako
zpěvačkám předchozích dvou kapel dělalo zpěvákovi a kytaristovi kapely
v jedné osobě problémy vyzpívat vyšší tóny, neboť byl limitován svým
rozsahem, na druhou stranu zpíval vesměs čistě a na poslech byl příjemný i jeho
hlas (pokud se zrovna nesnažil překonávat svůj hlasový rozsah a zpíval čistě),
i když na zpěvu je stále co zlepšovat a to zvláště, co se rozsahu týče, protože
jakékoliv nedostatky ve zpěvu jsou pro posluchače vždy nepříjemné. Velmi dobře
se také poslouchal jeho growling, i když totéž se nedá říci o jeho angličtině,
neboť byl dost patrný český akcent.
Co se týče
hry na hudební nástroje, nebyly zjevné žádné problémy a kapele Ereley hrála na
rozdíl od zbylých třech kapel do karet i akustika – hudba byla sice stále
ohlušující, ale alespoň byly slyšet zvukové efekty a syntetizátorový doprovod
v pozadí.
I přesto,
že progressive metal není tak docela můj šálek čaje, byla jsem mile překvapena.
Samozřejmě, jak bylo uvedeno výše v textu, jsou věci, na kterých by bylo dobré
zapracovat, ale koncert se i tak vydařil, k čemuž přispělo i lepší
nazvučení.
Neřízená
slovenská střela
Poslední
vystupující kapelou byla slovenská power/heavy metalová kapela Signum Regis. Ta
celou soutěž Spark Fresh Blood vyhrála a už před začátkem koncertu bylo patrné,
že by rádi přesvědčili publikum o tom, že si vítězství opravdu zasloužili.
Což o to – členové kapely byly
očividně jako ryby ve vodě a koncert si patřičně užívali, což potvrdilo i
jejich uvolněné a sebejisté vystupování, nicméně zase dělalo ohromný problém
přezvučení a akustika prostor. Problémy s akustikou a přezvučením se
samozřejmě odrazily i na tom, jak dobře (nebo spíš špatně) byl slyšet zpěvák
kapely, kterého by bylo patrně i tak slyšet poměrně dost špatně, protože nároky
na power metalového zpěváka jsou velké a je potřeba, aby dotyčný vokalista
dokázal vyzpívat opravdu vysoko položené tóny. To ovšem v mnoha případech
značně omezuje sílu a znělost hlasu, pokud daný zpěvák nevystudoval operní zpěv
a operní technikou nezpívá i na koncertech. Zpěvákův hlas se tedy i ve
chvílích, kdy měl vzhledem k výškám alespoň svou barvou a ostrostí (když
už ne sílou) téměř proříznout vzduch, topil v kytarových riffech a vokály
šly výrazněji slyšet teprve tehdy, kdy vokalistu svým zpěvem doprovázeli i
ostatní členové. Jenže v takových chvílích zase bylo víc slyšet je. Otázkou
ovšem je, jestli nebyla chyba spíše v nazvučení. Zpěv sám o sobě nebyl
vždy zrovna bezchybný, co se jeho čistoty týče, ale bylo jasné, že se zpěvák
snažil předvést co nejlepší výkon až do konce koncertu a i to se cení.
Moji poklonu mají ovšem muzikanti,
kteří odvedli skvělou práci. Jak totiž možná někteří z vás, power metal
neklade vysoké nároky nejen na zpěváky, ale díky svému rychlému tempu hlavně na
instrumentalisty.
Co je ale také třeba vyzdvihnout, je
vystupování kapely, jejíž členové, jak již bylo zmíněno výše, si koncert
evidentně užívali. Zvláště pak zpěvák, který čas od času mával kolem
s mikrofonem upevněným na stojanu, aby dal prostor projevit se i samotnému
publiku. Jindy zase slezl a zpíval v davu přihlížejících fanoušků tvrdé
hudby. Takovéto vystupování a charisma by mohly závidět leckteré „zajeté“
kapely.
Byť nebylo vše zcela dokonalé a
požitek opět kazilo přezvučení, byl výstup kapely Signum Regis asi tím
nejživějším a nejprofesionálnějším vystoupením celého večera, které si užívali
jak přítomní příznivci tvrdé hudby, tak samotná kapela. Co se vystupování týče,
potenciál dotáhnout to dál tedy mají, jenže to kazí fakt, že nemají co
originálního nabídnout, neliší se moc od jiných kapel svého žánru a písničky
znějí vesměs stejně (podobně jako Misty Ways). Pokud ale jde o samotný koncert,
vyloženě záporně či neutrálně jej hodnotit nemohu, protože výkony byly vesměs
dobré.
Shrnutí
Mohlo by se z mé recenze zdát,
že celá akce nebyla nic moc, ale opak je pravdou – koncerty všech čtyř kapel
byly více méně vydařené, což potvrzovaly i ohlasy publika. Pravda, laik si asi
pomyslí, že jsem toho vytknula příliš mnoho na to, aby se dal „koncert vítězů“
označit za zdařilý, nicméně to je pouze tím, že jsem zhýčkaný hnidopich, který
ovšem nemůže říct, že by se mu koncert nelíbil. A navíc: Vždy (nebo alespoň
téměř) je co vytýkat a tím pádem i zlepšovat.
Jediné, co akci kazilo, a zmínila
jsem to už v úvodu (a zmiňovala jsem to vlastně pořád dokola), byla malá
stage a špatné ozvučení malých prostor Mersey clubu. Toto byly ale jediné dvě
zásadní věci, které bych koncertu jako celku vytknula.
0 komentářů:
Okomentovat